Pražské povstání 1848, tzv. Svatodušní bouře
podle Gustava Amona von Treuenfest

 Pohled z naprosto opačné strany než jsme se učili v dějepise.
Pravda, jak už to bývá, bude někde uprostřed.


Rok 1848 byl ve velké části Evropy ve znamení touhy po změnách, byl napadán současný společenský řád a všude se veřejně mluvilo o potřebě násilné změny tohoto společenského řádu. Občanská válka ve Švýcarsku (Sonderbungkrieg) v roce 1847 a politické vzrušení v Itálii od nástupu Pia IX. byly předzvěstí blížící se krize. V únoru 1848 vypukla revoluce v Paříži, její vítězství prohloubilo touhu po převratu a rozšířilo v Evropě takřka módní horečnatou touhu po svobodě, což hrozilo zničit nejctihodnější instituce, obrátit v trosky největší říše a svrhnout svaté trůny.

Ani vždy loyální národy Rakousky neunikly vlivu této duševní epidemie a když dal císař Ferdinand I. 15. dubna své říši konstituční ústavu, bylo to nejen signálem k otevřené vzpouře v lombadrsko-benátském království, ale také důvodem k výbuchu dlouho živených národnostních snah v Uhersku, v německých slovanských provinciích, v hlavním městě Vídni byl tento počin zneužit anarchistickými skupinami. Revoluce, proklamovaná zčásti veřejně, zčásti štváčská ve skrytu, se brzy jako zhoubná pohroma rozšířila i do požehnaných zemí Rakouska.

Armáda jako celek si uprostřed tohoto chaosu zůstala vědoma svého určení, zachovala věrnost císaři a vojevůdcům a stala se pevnou baštou trůnu a státu, a když nakonec revoluce vyšlehla jasným plamenem, na její věrnosti a stálosti se nic nezměnilo, takže známý básník mohl právem říci: „Ve tvém táboře je Rakousko!“

V Praze došlo k prvním nepokojům 1. května. Na židovském Bleším trhu se v časných ranních hodinách srotilo několik stovek dělníků posílených houfy póvlu, zničilo stánky a po jejich vyrabování se chystalo připravit stejný osud židovským obchodníkům v dalších částech města. Kolem 9. hodiny ráno vstoupila do zbraně národní garda o síle cca 8.000 mužů, ozbrojený póvl zatím pronikl k židovskému ghettu a nijak se netajil úmysly nepěkně si zahrát s nenáviděnými Izraelity. Občanským hlídkám se jen s největší námahou podařilo uzavřít přístupy, ale všechny pokusy pohnout narušitele klidu, aby se rozešli, se minuly účinkem, naopak, narušitelé házeli na gardu kamení, a ta, protože byla terčem stále zuřivějších útoků, se nakonec rozhodla zažádat o vojenskou podporu.

Ve 3 hodiny odpoledne proto postupoval 1. batalion regimentu po kompaniích do nejvíce ohrožených uliček poblíž ghetta a jeho objevení rychle změnilo stav věcí. Na první výzvu velitele, aby se rozešli, vyrazili narušitelé klidu vůči c. k. vojsku výkřik: „Sláva!“, a s nadávkami a urážkami občanských hlídek se rozutekli, takže po čtvrt hodině byl znovu nastolen klid. Národní garda odtáhla a kompanie držely uličky obsažené do 9 hodin.

7. a 9. září nastoupilo k regimentu ke kompletaci obou polních batalionů do válečného stavu u Neu-Sandec 934 a 290 mužů.

V posledních květnových dnech se v Praze nalézali členové Slovanského kongresu, který zahájil svá sezení 2. června. 4. června dorazil do Prahy velící generál FMLt kníže Windisch-Graetz a den na to přednesl u příležitosti velké přehlídky ke shromážděným generálům a štábním důstojníkům řeč, ve které vyjádřil spokojenost s důstojným chováním jednotek a důvěru v jejich nekonečnou oddanost v době, kdy byl nejjasnější císařský dům napaden a podroben těžkým zkouškám.

6. června se všechny v Praze umístěné jednotky účastnily přehlídky na cvičišti poblíž Invalidovny, velícímu generálovi byla vzdána pocta se zbraněmi za zvuků národní hymny, načež jednotky vyrazily trojnásobné tisícihlasé „Hoch!“ Tyto ovace na generálovu počest, jimiž jednotky vyjadřovaly svou oddanost, byly buřiči označeny za národu nepřátelskou a reakcionářskou demonstraci a ke dvoru dorazila petice žádající odstranění velícího generála.

Byla zveřejněna 12. června u příležitosti velkolepého svátku sbratření, a mysl velmi početného shromážděného davu rozjitřená ustavičným štvaním proti vojsku jí byla tak ovlivněna, že došlo k otevřeným projevům a výpadům proti c. k. vojsku. Poručík Jablonsky, který postupoval s četou granátníků Wocher, aby posílil stráž u budovy generálního velitelství, byl v blízkosti této budovy napaden a těžce zraněn. Granátníci se na to obrátili proti houfům póvlu a rozehnali je, a zatčený studen, který poručíka zezadu zranil úderem do hlavy, by byl rozzuřenými granátníky nepochybně zabit, kdyby nebyl přispěchal kníže Windisch-Graetz, který už obdržel první zprávy o incidentu, a nevzal studenta pod svou ochranu.

Plamen povstání se šířil rychlostí blesku po celém městě. Holota vyhnaná od generálního velitelství se s voláním: „Barikády!“ rozptýlila po Příkopech a Staroměstském náměstí, obyvatelé byli voláni do boje i zvony bijícími na poplach na všech věžích a vířením bubnů. Během krátké doby se zdálo, že se Praha proměnila ve velký tábor, všechny ulice byly rychle uzavřeny barikádami.

Adjutanti, kteří se právě shromáždili v budově hlavního velitelství, teď spěchali do kasáren, aby zalarmovali jednotky. Při plnění tohoto úkolu byl plukovní adjutant nadporučík baron Gerstäcker, důstojník právě tak činorodý jako inteligentní, v blízkosti Prašné věže zadržen hordou ozbrojených studentů a proletariátu a uvítán vrhanými kameny. Nehledě na to, že po zásahu dlažební kostku utrpěl na levé paži akutní pohmožděninu, pronikal neohroženě vpřed, ale teprve po té, co zranil studenta, který na něj útočil s obnaženou šavlí a po té, co přispěchal granátnický oddíl, se mu podařilo vynutit si průchod.

Setník von Scherb, velitel hlavní stráže na Staroměstském náměstí, byl před vypuknutím revolty inzultován vícero studenty. Po událostech u budovy hlavního velitelství bylo Staroměstské náměstí v kratičké době pokryto ozbrojenými hloučky póvlu a kolem dokola setníkova stanoviště vznikaly barikády. V Dlouhé ulici se povstalci zmocnili čtyř párů tažných koní náležejících ke dvěma šestiliberním dělům hlavní stráže a vozů mužstva. O těchto událostech byl zpraven rytmistr baron Mladota od hulánů Civalart a ihned se 40 hulány spěchal na místo, povstalce rozehnal píkami, osvobodil mužstvo i koně a ty nechal přivést k hlavní stráži. Setník von Scherb správně usoudil, že izolované stanoviště hlavní stráže není udržitelné a není v jeho silách zabránit, aby děla napadla do rukou povstalců, proto s děly odtáhl, probil si cestu ozbrojenými houfy póvlu, a dorazil, přestože byl jeden z koní proboden bajonetem kteréhosi občana, což zapříčinilo delší zdržení, k jednotkám stojícím v Celetné ulici. Za několik málo okamžiků po jeho odchodu zdemoloval póvl hlavní strážnici a použil její trosky ke stavbě barikád.

Guberniální prezident hrabě Leo Thun byl na ulici povstalci zajat, dopraven do Klementina a pod hrozbou smrti nucen ke splnění jejich požadavků, které statečný hrabě energicky odmítl.

Regiment se na první poplašný signál shromáždil a 1. batalion zaujal postavení v Jezdecké ulici s čelem proti nádražní kavárně, 2. na Senovážném náměstí. Také ostatní jednotky rychle zaujaly postavení a pak, když přišel rozkaz nastolit klid a pořádek, postupovaly na všech místech proti povstalcům. Zatímco 1. batalion postupoval z Jezdecké ulice zrychleným krokem přes Hybernskou ulici k Prašné věži, byl 2. batalion na Senovážném náměstí disponován k obsazení bran, a sice 7. kompanie pod velením setníka von Neuwirtha k Žitné bráně, 8. pod velením setníka Wayera ke Špitálské bráně, polovina 9. pod velením nadporučíka von Leyendeckera k ostraze plukovní pokladny do bytu plukovníka von Mainone, druhá polovina pod velením setníka von Borothy a 12. kompanie pod velením později se dostavivšího setníka von Scherb k obsazení Novobranských kasáren a Nové brány, 10. a 11. kompanie pod velením setníka von Demutha ke Koňské bráně. K 7. kompanii se v jižním prodloužení u Slepé brány připojila 1 kompanie regimentu Wellington, 1 division tohoto regimentu držel obsazenou městskou pevnost Vyšehrad. Nadporučík brigádní adjutant Fischhof ozbrojil ještě plukovní hudební skupinu o síle 70 mužů zbraněmi mužů, kteří odešli ze stavu (Standesabgang) a postavil ji k obraně obou bran Josefských kasáren.

Zatímco všude ve městě zuřila vzpoura, zaujal 1. batalion postavení mezi Prašnou věží a hostincem „U Modré hvězdy“ s frontou proti Příkopům a polovina 1. kompanie byla detašována k ostraze jezdeckých kasáren. Vpravo stranou od 1. batalionu nastoupily 4 granátnické divisiony, 1 eskadrona palatinských husarů a 1 eskadrona hulánů Civalart včetně jednoho křídla kyrysníků Kaiser a setníkem von Scherb přivezená 2 děla hlavní stráže. U těchto jednotek se nacházeli generálové von Rainer a von Schütte, poslední od 1. února brigádník regimentu, a velitel národní gardy kníže Lobkowitz.

Z tohoto postavení byla jedna četa hulánů disponována do Karlína, 2. kompanie pod velením setníka Kumerleho do Jindřišské ulice, o něco později 3. a 4. kompanie pod velením setníků Pasky a Beranka k obsazení nádraží, protože se mezi tím rozšířila zpráva, že povstalci chtějí přijet po železnici. Když po příjezdu vlaku ve 3 hodiny odpoledne tato zpráva ukázala jako neopodstatněná, vrátil se setník Paska, aniž čekal na rozkaz, znovu k batalionu, aby se se svými divisiony mohl účastnit předpokládaných pouličních bojů.

Plukovník von Mainone podal ihned velícímu generálovi hlášení o postavení obou batalionů, načež mu kníže Windisch-Graetz osobně udělil rozkaz, aby se o odstranění barikád pokusil dosáhnout nejdříve s použitím smírných prostředků, a teprve kdyby se to nemělo podařit, zakročit násilím se zbraněmi. Také ostatním jednotkám dal kníže pokyn, aby nesáhli po zbraních dříve, dokud nebudou povstalci střílet na ně, a kromě toho dal nadporučíkovi brigádnímu adjutantovi Fischhofovi speciální úkol, aby se povstalce pokusil přemluvit k rozebrání barikád, pak že jednotky okamžitě odejdou do kasáren. Odpovědí na tento požadavek byly výstřely z pušek a inzultace.

Plukovník von Mainone postupoval se svou kolonou proti vyústění Havířské ulice. V čele pochodoval oddíl národní gardy, aby dodal důkaz, že se zákroku jednotek zabrání tak dlouho, jak to bude možné. Díky pokračujícímu vyjednávání se 1. batalionu podařilo překročit a zcela odstranit barikády z Musea, aniž bylo nutné přikročit k násilí, dalšímu postupu ale bránila barikáda v Havířské ulici a přes veškerou snahu nebylo možné pohnout její obránce k tomu, aby ji odklidili. Objevilo se však mnoho osob náležejících k lepší třídě, které vyslovily své stížnosti ohledně rušení klidu. Aby je plukovník von Mainone přesvědčil, že zbraně nejsou nabité, velel: „Ladstock in Lauf!“, snažil se je také uklidnit, že všechny obavy ze zahájení nepřátelství ze strany jednotky bez dalšího popudu je neopodstatněné. Ale ani slova řádných občanů nenašla už póvlu odezvu, povykoval a křičel a občané byli napadáni nejvzteklejšími hrozbami. Vůdcové těchto houfů za barikádami prohlásili, že by horké hlavy mohlo uklidnit stažení jednotek. Generál Rainer proto, pamětliv rozkazů knížete Windisch-Graetze, nechal kolonu obrátit a pochodovat zpátky k Prašné věži, načež povstalci provolali vojákům: „Sláva!“.

Po té se generál Rainer v doprovodu plukovníka von Mainone odebral do generálního velitelství, aby si vyzvedl další rozkazy, jak se chovat. V blízkosti generálního velitelství byl postřelen. Plukovník von Mainone dostal pokyn, aby se ještě jednou pokusil vyjednávat po dobrém. Když se o půl 4 odpoledne vrátil k barikádě, aby dosáhl jejího rozebrání, srocení lidu po delších smířlivých domluvách konečně přislíbilo, že zátarasy odstraní. Plukovník jim k tomu dal lhůtu půl hodiny. Povstalci však této doby nevyužili k tomu, aby začali barikády rozebírat, naopak, povolali další posily a nejenže barikády ještě více opevnili, ale postavili vzadu ještě další.

Po uplynutí stanovené doby se plukovník von Mainone ještě jednou v doprovodu podplukovníka barona Gerstäckera odebral na první barikádu, aby se pokusil naposledy vyjednávat po dobrém. Tam byl obklopen davem a teprve po mnohé námaze se mu podařilo dostat se ke slovu, a ukonejšit obránce do té míry, že mu mnozí tiskli ruce a provolávali mu „Sláva!“

V tu chvíli se na barikádě navršené v rohu tvořeném Koňským trhem a Příkopy objevila Jeho císařská Výsost arcivévoda Karel Ferdinand doprovázený cca 50 proletáři. Tento houf póvlu vyrazil, spolu s póvlem na první barikádě, za bouřlivého pokřiku za arcivévodou proti v koloně stojícím jednotkám. V tomto kritickém momentu, aby odvrátil nebezpečí hrozící výhonku císařského domu, vrhl se plukovník von Mainone mezi tyto běsnící davy proletariátu a zahřměl: „Halt!“, ač byl ohrožen střelbou. Houf zůstal neohroženě stát a stáhl se s nadáváním a pískáním zpátky. Plukovník von Mainone, který vedl vyjednávání celé tři hodiny, navzdory tomu, že byl v nebezpečí, s ledovým, ničím neotřesitelným klidem, už byl unaven veškerou neplodnou snahou, a odebral se v doprovodu arcivévody k velícímu generálovi, aby mu o událostech podal zprávu. Jelikož byly všechny použité smírné prostředky zbytečné, dostal rozkaz zahájit ihned komunikaci s Malou Stranou přes Příkopy a v ostatních ulicích začít s ozbrojeným násilím. Když opustil generální velitelství, padl z protilehlého domu osamělý výstřel, který usmrtil manželku knížete Windisch-Graetze stojící v rohovém salonu několik kroků od okna. Tato politováníhodná oběť ostudného činu, který lze připsat jen zdivočelému stranickému vzteku, byla korunou hanby nasazenou zločinnému řádění povstalců.

Když plukovník von Mainone znovu dorazil k 1. batalionu, zarachotila z horního patra hostince „U Modré hvězdy“ a od Prašné věže salva z malých zbraní vypálená proti jednotkám postaveným na Příkopech, několik okamžiků na to byl nadporučíku Gerstäckerovi pod tělem zastřelen kůň a několik výstřelů bylo vypáleno také na knížete Lobkowitze. Granátníci opětovali batalionovou palbou, 1. batalion je následoval, zatímco granátníci teď nabíjeli. Generálmajor von Schütte dal rozkaz k útoku. Byla přivezena 2 děla a 1 houfnice a zasypávaly barikádu kartáči. Hned na to ze ozvalo: „Regiment Hochenegg vpřed!“ 4. a 5. kompanie pod velením setníka Roose postupovala se skloněnými bajonety útočným krokem vpřed a vzala prvním útokem dvě přední barikády, kde se zastavila. Granátníci, kteří následovali, vzali s bajonety útokem další dvě barikády a padal výstřel za výstřelem. Z půd, ze střech a oken se snášelo krupobití cihel a dlažebních kostek, povstalci házeli na jednotky všechno, co jim přišlo pod ruku. Rytířský plukovník von Mainone šel jednotkám nejkrásnějším příkladem, přestože byl zasažen nad pravé koleno a bolestivě zraněn, našel ještě sílu a vytrvalost, aby jednotky, kterým velel, i cizí jednotky, svými slovy elektrizoval. „Bravo, Poláci, jen kupředu!“ volal na své jednotky ještě při loučení, když byl 1 četou 6. kompanie pod velením poručíka Wilhelma barona de Vicq nesen do svého bytu. Současně s ním byli raněni rytmistr kníže Alfred Windisch-Graetz a poručík von Christophe z regimentu Nr. 20.

Major von Drahtschmidt převzal v důsledku nevolnosti podplukovníka Strennera velení regimentu. Obsazené barikády byly rozebrány, aby byla pasáž volná pro dělostřelectvo a kavalerii, 2 čety 1. kompanie byly ponechány na Příkopech a s ostatními jednotkami se postupovalo proti Ovocné ulici.

Zde měli povstalci velmi pevné postavení. Silně obsazená povstalci byla nejen čelní barikáda uzavírající tuto ulici, ale i barikády, jimiž bylo zataraseno vyústění na Koňský trh a Můstek, a stejně tak i vyčnívající a rohové domy. Povstalci ze všech těchto míst udržovali intenzivní křížovou palbu. Setník von Demuth nechal 2 barikády na Koňském trhu a 1 barikádu u ústí Příkopů vyčistit kartáčovou palbou, načež plukovní adjutant nadporučík baron Gerstäcker zvolal: „Regiment Hochenegg kupředu!“ a 5. a 4. kompanie v čele se setníky Roosem a Berankem, nadporučíky baronem Gerstäckerem, von Rueberem a Stampferem zaútočily na pevné pozice a barikády navzdory mohutnému dešti kulí dobyly. Setník Beranek, který měl za úkol krýt se 4. kompanií levé křídlo na Koňském trhu, padl smrtelně zasažen výstřelem z pušky, právě když přiskočil na pomoc těžce raněnému vojínovi své kompanie. Feldvébl Philipp Nowak zachránil život nadporučíkovi von Rueberovi, který byl ohrožen dlažební kostkou hozenou z okna druhého patra. Svobodník Franz Wilczek z 5. kompanie, který byl raněn a krvácel ze dvou ran, se přes domluvy svých představených odmítal nechat ošetřit, prohlásil: „že císař nemůže postrádat žádného svého válečníka a proto se neodloučí od svých kamarádů, dokud útok nebude skončen.“ Tento hrdina skutečně vytrval v boji do posledního okamžiku.

Když nastala krátká pauza, byly 5. a 6. kompanie poslány obsadit uzlový bod „U Modré hvězdy“, aby kryly týl, byl detašován také malý oddíl, aby odklidil zabrané barikády a kryl křídlo, granátníci zabrali nejbližší barikády na začátku Nové aleje u Schlickova paláce a nedaleko ulice Uršulinek. 3. a 6. kompanie tyto útoky podporovaly a postupovaly v řadových kolonách podlém řad domů po obou stranách, směřujíce silnou palbu proti povstalcům, kteří se objevovali v oknech.

Když kolony dorazily do blízkosti kláštera uršulinek, byly do zad ostřelovány povstalci, kteří silně obsadili Schlickův palác. Generálmajor von Schütte nařídil 6. kompanii pod velením setníka Antona von Jüstela a jedné granátnické kompanii Paumgartten, aby tyto budovy obsadily. Vypukl ušlechtilý závod mezi majory van der Mühlenem a von Drahtschidtem, kteří chtěli oba převzít velení těchto útočných kolon, generál von Schütte nakonec rozhodl, že velení převezme van der Mühlen jako hodnostně starší. Major van der Mühlen ihned nechal postoupit 6. kompanii vpravo a granátníky vlevo. Na rohu Úřednické ulice padl major van der Mühlen zasažen při věrném plnění své povinnosti dvěma kulkami do hlavy. Granátníci nasadili proděravělý klobouk svého statečného velitele na bajonet a zmocnili se společně s 6. kompanií budovy, když ale střelba z protilehlého rohového domu pokračovala, navezli 2 děla im Karriére před dům, rychle za sebou několikrát nabili, pak na dům zaútočil oddíl myslivců a jeho obránce do posledního muže zabil.

6. a granátnická kompanie se znovu připojily k hlavní koloně, jejíž čelo bylo obráceno k nábřeží Vltavy. Povstalci strhli trámoví Řetězového mostu a odstranili ho, jeho oprava zavinila více než hodinové zdržení, pročež se jednotky dostaly na Malou Stranu teprve v pozdních večerních hodinách. Na Malé Straně byl situován FMLt hrabě Khevenhüller s myslivci a pěchotou Wellington a přijal jednotky, které ihned zaujaly postavení v Chotkově ulici před Řetězovým mostem.

Během těchto událostí u hlavní kolony dostalo vícero oddílů regimentu zvláštní speciální úkoly, jejichž výčet následuje: setník von Schneider následoval kolonu se 2 četami 1. kompanie na Příkopy jako rezerva. Po prohledání několika budov, z nichž se střílelo, zaútočil na Fiedlerův dům, z nějž byla nepřetržitě udržována intenzívní palba, a kromě toho byly dolů na jednotky házeny dlažební kostky, trámy atd. Nechal vylomit zatarasenou bránu a prohledat všechny místnosti a prostory. Přitom se obzvláště vyznamenal kaprál Selinger, který v jedné světnici narazil na více než 20 ozbrojených povstalců, a přestože byl doprovázen pouze 3 vojíny, srdnatě zaútočil a zajal je. Právě tak se obzvláštní zmužilostí zviditelnil kadet-feldvébl Lohr, který s několika rozhodnými muži vnikl do vícero domů, z nichž se střílelo, a přinesl zpátky zbraně a přivedl zajatce. Zajatci byli eskortování do „Modré hvězdy“ a zde předáni komisi, která je nechala odvést do Jezdecké ulice. Jejich počet obnášel večer 300 mužů a jen rozvážnost zde se nacházejícího nadporučíka Johanna Gumberze je dokázala ochránit před zuřivostí rozhořčených vojáků.

Setník Kumerle byl s 2. kompanií detašován do Jindřišské ulice. Před ním pochodovala 7. kompanie pod velením setníka von Neuwirtha do Žitné brány a vynutila si vstup do této pasáže přes právě stavěné barikády, načež na obě kompanie ze střešních oken začalo pršet krupobití kamenů, kterému byl učiněn konec několika výstřely. Feldvébl Swoboda sestřelil z barikády jednoho povstalce, který naváděl mužstvo k porušení věrnosti. 2. kompanie držela obsazenou Jindřišskou ulici, zatímco 7. postupovala bez boje k Žitné bráně a zde zaujala postavení.

5. kompanie pod velením setníka Roose obsadila večer železniční nádraží, kde se později utábořil ještě 1 division Latour a 1 kompanie. 8., 9. a 12. kompanie nezávadně dorazily do vykázaných postů stráže brány.

10. a 11. kompanie pod velením setníka von Demutha postupovaly Jindřišskou ulicí na Koňský trh, kde byly přijaty výstřely a kamením z protilehlé barikády a několika domů. Setník von Demuth nechal rohový dům obsadit 1 četou a když do něj mužstvo rychle proniklo přes vzadu ležící zahradu, vyklidili povstalci v nejspěšnějším útěku všechny ve Vodičkově ulici postavené zátarasy až ke Karlovu náměstí, načež division obsadil Koňskou bránu.

Poručík von Scherb, který velel hlavní stráži na Koňském trhu, nechal zapřáhnout 2 zde situovaná šestiliberní děla a postupoval se svým divisionem navzdory masově shromážděnému póvlu.

Setník von Demuth nechal zamknout Koňskou bránu a obsadit ji včetně hradeb (bašty) oběma děly. Nadporučík von Hohlfeld byl se 2 četami 10. kompanie detašován do paláce arcivévody Karla Ferdinanda. Když se na Příkopech rozhořel boj, zahájili povstalci palbu také z barikád na Koňském trhu a z několika domů. Setník von Demuth silným hlasem požadoval zastavení nepřátelství, a když to bylo neúspěšné, nechal barikády ostřelovat kartáči a domy vzít útokem, čímž byl boj rychle ukončen. Také v ostatních částech Starého Města opanovaly jednotky povstání.

Na Malé Straně obsadil FMLt hrabě Khevenhüller všechny barikády od Maltézskému dvoru až k Újezdské bráně a zbrojnici na Střeleckém ostrově.

Studenty a Svorností vyzývaná domobrana (Landsturm) sice za doprovodu hudby postoupila k Újezdské bráně, ale byla 2 děly postavenými na novém trhu tak pošramocena, že se dala na nejdivočejší útok a rozprášila se do všech směrů. Poručík Kowatsch jako velitel malostranské hlavní stráže velmi účinně spolupracoval, v 6 hodin večer pak se svými detašovanými hlídkami vstoupil do královského Hradu na Hradčanech.

Přes noc zůstaly jednotky ve svých pozicích ve zbrani, jen setník Paschka postupoval s 3. a 6. kompanií ve 2 hodiny v noci na Petřín a dalo mu mnoho námahy vytáhnout za pomoci mužstva na příkré návrší děla tažená jen 2 koňmi a umístit je tam.

Povstalci v noci vyrabovali vícero sbírek zbraní v jimi obsazených částech města a nepřetržitě zvonili zvony na poplach a panoval pustý povyk.

Za těchto okolností nastalo ráno 13. června. Už ve 4 hodiny ráno dostal generálmajor von Schütte rozkaz, aby se se svými oddíly nacházejícími se na Malé Straně znovu odebral do Starého Města. Nadporučík von Fischhof nechal jeden oddíl na Petříně, všechny ostatní oddíly brigády Schütte postupovaly do Starého Města. Setník Paschka nechal nadporučíka Zaufalla se 2 četami 3. kompanie jistit Újezdskou bránu, obě další čety této kompanie byly postaveny na Koňském trhu, odpoledne pak v Havířské ulici, 2. kompanie se z Jindřišské ulice přemístila na Můstek, 6. kompanie se u jejího vyústění připojila k četě 1. kompanie nacházející se na Příkopech, v poledne udeřil také zbytek této kompanie nalézající se v Jezdecké ulici, 2 děla a granátnický oddíl. Těmto jednotkám velel setník von Schneider, dočasný (interim) velitel 1. batalionu.

Dvě čety 4. kompanie obsadily v 6 hodin ráno hradby u Špitálské brány, další 2 čety se nad bránou spojily s kompanií myslivců a 2 děly pod velením setníka rytíře Cantese od 5. mysliveckého batalionu.

Oboustranná šarvátka začala na Staroměstském náměstí brzy ráno. Dopoledne se na Dobytčím trhu srotilo několik stovek ozbrojených proletářů promísených se studenty a členy Svornosti, postoupilo před garnizonní špitál a požadovalo se zuřivým řevem otevření brány. Aniž bral ohledy na žádost velitele špitálu, aby z lidského soucitu ušetřil nemocné, prolomil zvrhlý póvl bránu sekerami, vnikl do přízemí a snažil se proniknout i do 1. patra. Kaprál Meissner od regimentu arcivévoda Rainer se sem jako velitel stráže stáhl se 16 granátníky, zatarasil schodiště, uvedl všechny do obranného stavu (Verteidigunszustand) a odrazil jen s pomocí ozbrojených ošetřovatelů a rekonvalescentů regimentu Hochenegg všechny pokusy houfu povstalců proniknout do 1. patra. Setník von Schneider poslal jednu četu 1. kompanie a 1 četu granátníků z Koňského trhu osvobodit špitál. Kadet-feldvébdl Lohr se připojil jako dobrovolník a znovu se vyznamenal odvahou a rozhodností. Póvl byl těmito oddíly napaden od Svatováclavské trestnice do levého křídla a vyhnán z Dobytčího trhu směrem k Emauzskému klášteru.

Nadporučík Fischhof dostal ve 3 hodiny odpoledne od velícího generál rozkaz vést granátníky regimentu arcivévoda Rainer, aby odstranili povstalci obsazené barikády v Železné ulici. Útok byl zpočátku odražen, při opakování se ale dokonale zdařil. Nadporučík Fischhof přitom utržil zásah broky do hlavy. Jinak den proběhl vcelku klidně, s výjimkou vícero výstřelů, které byly z oken vypáleny na patroly. Shromáždilo se několik oddílů národní gardy a společně s c. k. vojskem obsadilo linii od Ovocné ulice k Řetězovému mostu. Na Staroměstské radnici a na všech barikádách byly vyvěšeny bílé vlajky a deputace občanů se vydala k velícímu generálovi, aby navázala vyjednávání ohledně podrobení se. Bylo od ní žádáno okamžité propuštění guberniálního presidenta hraběte Leo Thuna a odklizení všech barikád, naproti tomu bylo přislíbeno propuštění zajatců a stažení jednotek.

Hrabě Thun byl ještě toho večera propuštěn a také byly odklizeny barikády na Malé Straně, ale Staré a Nové Město zřizovalo nové, lidé se řečmi popichovali k pokračování povstání a byla předčítána proklamace, aby lid z vesnic přispěchal na pomoc hlavnímu městu. Za těchto okolností zůstaly také všechny jednotky ve svých pozicích. Setník von Jüstel obsadil odpoledne se 6. kompanií nouzový most železničního viaduktu, 5. kompanie zůstala na nádraží. Feldvébl Philipp Nowak byl z nádraží poslán do Štěpánské ulice, aby vyzvedl peníze na zaopatření a výstroj skladu kompanie, které zůstaly v bytě setníka Roose, této mise se zhostil právě tak obratně jako chladnokrevně.

14. června ráno dorazila do Prahy dvorní komise vyslaná z vídeňského ministerstva. Sestávala se z generála kavalerie hraběte Mensdorffa a dvorního rady Kleczanského. Tato komise po opakovaném vyjednávání s deputací, která požadovala důkaz ústupnosti ze strany vlády, žádala velícího generála, aby stáhl jednotky z postavení na Staroměstském náměstí, v paláci Kinských, v Železné, Celetné a Týnské ulici a Karolinu. Jednotky odpochodovaly z těchto postavení, které hned obsadila národní garda, také bylo propuštěno mnoho uvězněných studentů a obviněných, zkrátka bylo uděláno všechno, co by mohlo přispět k uklidnění citů. Tím ale bylo dosaženo pravého opaku, protože povstalci byli touto ústupností povzbuzeni, vzrušení narůstalo, po vyklizení Staroměstského náměstí se Železnou ulicí k Divadlu valily ozbrojené masy lidu, které se sestávaly ze spodiny póvlu. Vystupovaly s hroznými kletbami proti granátníkům, které všechny přísahaly oddělat, a po nějaké době nabraly směr k ještě nevyklizenému Karolinu.

Setník Paschka držel se 2 četami 3. kompanie obsazené vyústění Havířské ulice, když se sám ocitl uprostřed hrozivého davu, pokoušel se jen po dobrém pohnout, aby se rozešel, ale nakonec mu nezbylo, než dav vyhnat násilím. Dvě čety 3. kompanie se se zbraněmi drženými ve „Fertig!“ připravily zabránit dalšímu pronikání houfu povstalců. Jejich pevné držení imponovalo povstalcům natolik, že své pohyby zastavili, a tak uplynul nějaký čas.

Poručík Preschnofski, který byl s 1 četou 2. kompanie poslán krýt děla na Malou Stranu, byl zachráněn vojínem Mosesem Hirschem, který si dostatečně včas všiml, že jeden člen Svornosti namířil proti poručíkovi zezadu pistoli, a dobře mířeným výstřelem z pušky předešel provedení zločinného úmyslu.

Všechna navázaná vyjednávání vyšla naprázdno. Deputace sice všechno slíbily, ale nic nedodržely, nebo neměly sílu a vliv slíbené splnit. Bylo proto rozhodnuto, aby se zabránilo krveprolití, přivést město k pořádku uzávěrou dovozu zásob. V noci na 15. června se jednotky shromáždily u Nové a Špitálské brány a s rozbřeskem začal pochod na Malou Stranu. Vojáci regimentu dopravili v noci plukovníka von Mainone i s postelí na ramenou do Invalidovny.

Setník von Schneider obsadil s 1. batalionem úsek od skladu uniforem (Monturs-Kommission) ke kamennému mostu, kde se nacházel také 1 division myslivců. 6., 7., a 8. kompanie včetně 3 kompanií granátníků a 1 kompanie pionýrů zůstaly pod velením setníka von Neuwirtha, aby obsadily ostrov Štvanice a nouzový most u železničního viaduktu. Štáb regimentu a 2. batalionu a 5. a 6. division vtáhly včetně granátnických oddílů do tábora na Mariánských hradbách. Detašované oddíly zformované z mužstva těchto 4 kompanií pod velením nadporučíka von Leyendeckera obsadily sklad prachu, laboratoř a depositorium dělostřelectva.

Když povstalci ráno viděli, že jednotky vyklidily Staré a Nové Město, vyplundrovala spodina póvlu opuštěná kasárna a zničila všechno, co se nedalo odnést, pak obsadila pravý břeh Vltavy a udržovala celý den palbu z pušek na jednotky postavené na druhé straně, aniž by způsobila závažné škody. Na tuto palbu odpovídala s delšími přestávkami jen 3 děla, která kolem poledne dostala rozkaz začít s palbou.

V průběhu tohoto dne vydal velící generál městu požadavek na podrobení, v opačném případě že bude bombardováno. V důsledku toho byly na vícero věžích Starého Města vyvěšeny bílé vlajky a ke dvorní komisi se znovu odebrala deputace, která přednesla prosbu, aby velení jednotek převzal generál kavalerie hrabě Mensdorff, což mělo vést k uklidnění nálady. V nejušlechtilejším sebezapření a aby nebyl opomenut žádný prostředek k nastolení míru, složil kníže Windisch-Graetz velení do rukou Jeho Veličenstva a hrabě Mensdorff toto velení převzal, což bylo městským úředníkům ihned písemně sděleno, dvorní komise se také odebrala do Starého Města, aby poskytla dokonalý důkaz důvěry.

Avšak několik hodin po zveřejnění tohoto oznámení, odpoledne ve 3 hodiny, se palba z pravého břehu Vltavy na jednotky zdvojnásobila a povstalci prohlásili, že s vyřízením své petice nejsou spokojeni.

V průběhu dne a následujících dvou dalších dní dorazily do tábora před Prahou posily povolané z českých garnizon. Nejpodivuhodnější pohotovost ukázal palatinský husarský regiment Nr. 12, který byl u Žatce a Mostu (Saaz-Brüx) a objevil se před Prahou za 13 hodin.

V důsledku toho, že dorazily posily, byla 1. a 3. kompanie večer umístěna na ostrov Kampa, 2. kompanie se 2 houfnicemi na malostranské „Náplavové náměstí“ (Auschwemmplatz) až k plavecké škole. 4. kompanie detašovala odpoledne 2 čety do zahrady arsenálu Újezdských kasáren, dvě další čety pod velením nadporučíka Stampfera kryly dvě děla postavená u vstupu na Řetězový most. Proti těmto dělům udržovali povstalci shromáždění na Žofíně a Střeleckém ostrově intenzivní palbu. 5. kompanie zaujala postavení v paláci Liechtensteinů u Karlova mostu. Všechny jednotky zůstaly v noci ve zbrani. 16. pokračovalo ostřelování celý den. Guberniální president hrabě Leon Thun oznámil obyvatelům, že Praha je ve stavu obležení, a vydal varování obyvatelstvu vesnic. Také městští úředníci žádali občany města a studentskou legii Svornost, s poukazem na současné nepříznivé důsledky, aby byla palba okamžitě zastavena, barikády odklizeny a nastolena volnou komunikaci, což ale nemělo úspěch, protože povstání se rozrostlo do obrovských rozměrů, takže městská deputace v královském Hradě učinila smutné doznání, že nemá sílu k přemožení povstalců a odzbrojení proletariátu, pročež vyjednávání nemůže dospět k žádnému konci.

Dvorní komise tak po mnoha dnech, v nichž byla zkoušena její shovívavost a trpělivost, nabyla přesvědčení, že vyjednáváním není možno dosáhnout žádných výsledků. Prohlásila svůj mandát za zrušený a požádala knížete Windisch-Graetze, aby znovu převzal velení a za pomoci zbraní donutil město k bezpodmínečnému podrobení.

Kníže Windisch-Graetz ještě jednou žádal o podrobení s oznámením závěru dvorní komise, žádal rázný poustup a prohlásil, že pokud bude povstání nadále trvat, začne město příští den v poledne ostřelovat a donutí ho tak k podrobení. Bez ohledu na to pokračovali povstalci celý den ve střelbě proti jednotkám.

Toho dne ráno podnikl nadporučík Zouffal se 40 muži 3. kompanie útok na Střelecký ostrov, na nějž se přemístil částečně přes Řetězový most, částečně prostřednictvím velké ploché nákladní lodi, aby udělal konec pokračujícímu škádlení povstalců. Podařilo se mu je vyhnat beze ztrát, načež se opevnili na Žofíně a odtud udržovali neúčinnou palbu.

K večeru byl 1. batalion vystřídán oddíly regimentu Khevenhüller. Štáb a 1. a 5. kompanie byli situováni na Mariánské hradby. 2. kompanie na náměstí mezi vltavským mostem a oběma Novými ulicemi, 3. do Mostecké ulice na kamenný most, 4. se koncentrovala v zahradě zbrojnice, poručík Kammerer se 2 četami 9. kompanie a 1 eskadronou husarů jako krytí jedné poloviční 12-ti liberní baterie do Újezdu, odtud na předměstí Smíchov, kde byl po několika hodinách vystřídán granátníky, a odtud pak na Střelecký ostrov.

Večer se deputace Starého Města znovu nacházela v královském Hradě s prosbou, aby všechno zůstalo při oznámení dvorní komise z 15. června. Během přítomnosti této deputace na zámku byla kolem 7. hodiny večer s velkou urputností obnovena střelba. Střílelo se především z Mostecké věže a vedle se nacházejícího mlýna dvojitými hákovnicemi (Doppelhacken) na baterie a myslivce. Bez ohledu na toto neslýchané počínání vydal kníže Windisch-Graetz nejpřísnější zákaz opětování této palby dokud nebude zasažen někdo z jednotky, za předpokladu, že se ještě může podařit přivést povstalce k rozumu.

Poslušna své povinnosti sloužila jednotka celou hodinu, aniž opětovala jediný výstřel, za terč nepřetržitě na ni namířené střelby, dokud nepadli za oběť jeden poddůstojník 6. kompanie a 1 myslivec, načež 5. myslivecký vyčistil střechy svými dalekonosnými kulemi, a teprve pak dal velící generál rozkaz, hodit několik granátů, z nichž jeden dopadl do mlýna u Mostecké věže a zapálil ho. Po té, co stála v jasných plamenech i Mostecká věž, vyhasl na tomto místě veškerý odpor, ale nad ní a pod ní střelba povstalců ještě rachotila.

Jako morální odstrašující prostředek byly s desátým úderem zvonů odpáleny dvě bomby s úmyslně krátce časovanými (tempiert) zápalnými rourami (Brandsatzröhr) naplněné pouze výbušninami (Sprengladung), které explodovaly ve velké výšce a rozšířily mezi proletáři tak panický strach, že se řádným občanům konečně podařilo opanovat situaci. Proletáři byli rychle odzbrojeni, barikády odklizeny a večer 17. následovalo bezpodmínečné podrobení. Jednotky zůstaly prozatím ve svém ostavení, jen regiment Khlevenhüller postupoval, aby chránil občany, 18. června odpoledne ve 4 hodiny za zvuků hudby přes kamenný vltavský most do Starého Města. Setník Kumerle převzal s 2. kompanií zbraně odevzdané na radnici a na 12 vozech je odvezl do zbrojnice.

Ztráty regimentu byly: mrtví - setník Josef Beranek, statečný a všeobecně ceněný důstojník, který 17. června podlehl zranění utrpěnému při útoku na barikádu, 1 kaprál a 5 vojínů, ranění - plukovník Karl Mainone von Mainsberg, nadporučík Leopold Fischhoff, poručík Otto Christophe von Leuenfels a 10 mužů od feldvébla dolů.

Na vrub těmto událostem musí být přičtena také smrt setníka Karla šlechtice von Scherb, v regimentu velmi váženého a vysoce vzdělaného důstojníka. Strašlivé výbuchy vzteku lidu a lidské zvrhlosti, jichž byl bezprostředním svědkem po té, co byly skončeny boje, udělaly na jeho mysl takový dojem, že propadl trudnomyslnosti rychle se měnící v šílenství a v tomto stavu se probodl vlastní šavlí, a hluboce želen, po několika dnech zemřel.

Příkladné chování regimentu bylo odměněno níže uvedenými vyznamenáními. Nejmilostivějším rozhodnutím z 15. listopadu 1848 obdrželi plukovník velitel regimentu Karl Mainone von Mainsberg, major Ignaz Drahtschmidt von Bruckheim, setník Franz Schneider von Dillenburg a nadporučík Leopold Fischhoff vyjádření nejmilostivější spokojenosti a později vojenský záslužný kříž. Nadporučík Fischhoff byl kromě toho kvůli svému mimořádně statečnému chování při událostech „v Praze a u Vídně“ mimo pořadí (aussertourlich) jmenován kapitánem-poručíkem 57. regimentu.

Setníku Karlu Roosovi bylo pro jeho rozhodné a statečné chování při dobývání barikád uděleno nejčestnější osvědčení velení regimentu a batalionu.

Stříbrnou medaili za statečnost 1. třídy obdrželi: kadet-feldvébl Heinrich Lohr, 2. třídy feldvébl Philipp Nowak, führer Jakob Fidor, svobodníci Franz Wilczek a Josef Endlicher, nejmilostivější pochvalu plukovní tambor Thomas Dzierdza, vojíni Herschel Ackermann, Johann Kowalkowski, Kaspar Zietinski, Ferdinand Hauschka a Albert Kucek.


POZNÁMKA: Vlastní jména jsou nedůsledně v originálním textu, nejedná se o překlep nebo chybu překladu.


MÍSTNÍ NÁZVY V PRAZE POUŽITÉ V TEXTU
Altstadt
Altstädter Ring
Aujezdertor
Beamtengasse
Bergmannsgasse
Blindenthor
Brückel
Brückengasse
Brückenthurm
Campa
Eisengasse
Graben
Heinrichsgasse
Hetz-Insel
Heuwagplatz
Hibernergasse
Chotek-Gasse
Josefs-Kaserne
Karlsbrücke
Karlsplatz
Karolinenthal
Kettenbrücke
Kleinseite
Kloster Emaus
Kornthor
Lange Gasse
 Staré Město
Staroměstské náměstí
Újezdská brána
Úřednická ulice
Havířská ulice
Slepá brána
Můstek
Mostecká ulice
Mostecká věž
Kampa
Železná ulice
Příkopy
Jindřišská ulice
Štvanice
Senovážné náměstí
Hybernská ulice
Chotkova ulice
Josefská kasárna
Karlův most
Karlovo náměstí
Karlín
Řetězový most
Malá Strana
Emauzský klášter
Žitná brána
Dlouhá ulice
 Lorenzberg
Malteserhof
Marien-Schanze
Neue Allee
Neugasse
Neustadt
Neuthor
Neutor-Kaserne
Obstgasse
Pulverthurm
Reitergasse
Rossthor
Schlick-Palais
Schützen-Insel
Smichow
Sophien-Insel
Spitalthor, Spittelthor
Stefansgasse
Tadelmarkt
Teingasse
Ursulinergasse
Viehmarkt
Wassergasse
Wenzels-Strafhaus
Zeltner Gasse
zum blauen Stern 		Petřín
Maltézský dvůr
Mariánské hradby
Nová alej
Nová ulice
Nové Město
Nová brána
Novobranská kasárna
Ovocná ulice
Prašná věž
Jezdecká ulice
Koňská brána
Schlickův palác
Střelecký ostrov
Smíchov
Žofín
Špitálská brána
Štěpánská ulice
Bleší trh
Týnská ulice
ulice Uršulinek
Dobytčí trh
Vodičkova ulice
Svatováclavská trestnice
Celetná ulice
U Modré hvězdy


Odkazy na "české" pojetí událostí z roku 1848

http://abicko.avcr.cz/cs/2008/6/05/svatodusni-boure--pokus-o-revolucni-povstani-v-praze-v-cervnu-roku-1848.html
http://www.cojeco.cz/index.php?s_term=&s_lang=2&detail=1&id_desc=16865
http://www.radio.cz/cz/clanek/105827
http://www.praha.eu/jnp/cz/extra/osmicka_na_konci/pred_160_lety_staly_v_praze_barikady.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/Revoluce_1848-1849_v_Rakousk%C3%A9m_c%C3%ADsa%C5%99stv%C3%AD