Arcivévoda Karel
(1771-1847)
Mladší bratr císaře Františka II. / I. začal svou politickou kariéru začal v letech 1793/94, kdy byl místodržícím v
Nizozemí. V letech 1795-1800 byl velitelem rakouských armád a polním maršálkem. Zdůrazňoval pohyblivost a lepší
manévrovací schopnost jednotek, dbal na kvalitu střelby, rozdělil armádu na samostatné sbory. V letech 1799-1800
se mu podařilo dosáhnout několika vítězství nad Francouzi. Reformu armády prováděl od roku 1801. Zavedl brannou
povinnost, přeorganizoval velení, zrušil doživotní vojenskou službu – zkrátil ji, podle druhu zbraně, na 10 – 14
let. V letech 1801-1805 byl předsedou dvorské válečné rady, v roce 1806 byl jmenován generalissimem a ministrem
války, roku 1809 zvítězil nad Napoleonem u Aspern a Esslingen a byl jím poražen u Wagramu. Po roce 1809 odešel, pro
neshody s bratrem – císařem, z veřejného života a uchýlil se do Těšína na panství svého strýce Alberta Kazimíra.
Je autorem třísvazkového díla Grundsätze der Strategie (Principy strategie) a dvou výcvikových řádů pro c.k. pěchotu,
Abrichtungs-Reglement für die k. und kk. Infanterie (Výcvikový řád pro c.k. pěchotu) z roku 1806, který se
zabývá jednotlivým výcvikem vojáků a menších celků, tj. šiků (Glied) a čet (Zug), a navazujícího Exercier-Reglement
für die k. und k. Infanterie (Výcvikový řád pro c.k. pěchotu) z roku 1807, který se zabývá výcvikem a manévry
celků až do velikosti pluku. K tomuto řádu vytvořil také obrazovou přílohu Vier und siebenzig Pläne zum k. k.
Infanterie-Exercier-Reglement (74 nákresů k pěchotnímu výcvikovému řádu). Tyto předpisy měly zjednodušit a
zefektivnit povelovou techniku, která byla zastaralá.
Díky spojenému úsilí výboru a podpoře členů má náš klub od letošního roku oba tyto výcvikové řády včetně nákresů k dispozici
v českém překladu a náš velící důstojník s poddůstojníky již začali s jejich uváděním do praxe při výcviku jednotky,
pochopitelně v podobě přizpůsobené našim podmínkám.
Tím ovšem arcivévoda svou "spisovatelskou" kariéru neskončil. Na oba tyto výcvikové řády navazuje dvoudílný
Dienst-Reglement für die k.k. Infanterie (Služební řád pro c.k. pěchotu), jehož první díl je datován 1807
a druhý paradoxně 1806. Toho, co z něj dnes můžeme použít, není mnoho, protože se více-méně vztahuje na každodenní život vojáka
v kasárnách nebo táboře. Pro některé zde vyjádřené názory by snesly pojmenování "kratochvilné čtení", některé zase "odstrašující
příklad". Nicméně, tehdejší lidé se od nás v každodenním životě příliš nelišili. Z nesčetných opakování vyplývá, že vojáci měli
problém s alkoholem, k ránu na hlídkách usínali, a zřejmě se rádi někde zašili a mastili karty, a také remcali. Obraz o životě vojáka představovaný
tímto řádem je velice rozporuplný.
Na jedné straně je donekonečna opakována, jak k sobě všichni mají být zdvořilí, slušně se
chovat, horlivě plnit povinnosti, podporovat ducha jednotky, důstojníci jsou upozorňováni, aby na mužstvo neřvali a nečastovali
ho vulgarismy a jízlivostmi, velká starostlivost je věnována hygieně a zdraví, zdravotně nezávadným potravinám a jejich dostatku,
je rovněž opakováno, že je třeba vojáka, který se chce učit číst a psát všemožně podporovat, a pokud někdo požádá o dovolenou,
je doporučeno mu vyhovět, pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti. Armáda se z arcivévodova pohledu jeví jako země zaslíbená.
Na druhé straně se zde můžeme dočíst o trestech, které nám nutně musí připadat brutální (zakování do želez v zkroucené poloze,
běh uličkou). Bohužel nikde z textu nevysvítá, za jaké konkrétní prohřešky byly tyto tresty ukládány. Voják musel být natolik
disciplinovaný a uvědomělý, že nejenže měl trest bez odmlouvání přijmout, což by bylo i z dnešního hlediska v pořádku, ale navíc
byl povinen poslat za sebe do 24 hodin své dva kamarády prosit, pokud tak neučinil, bylo mu vězení zostřeno, a pokud tak
neučinil ani do tří dnů, byl s ním zahájem proces. Po propuštění se musel sebrat a jít poděkovat tomu, kdo ho nechal zavřít.
Šokující jsou také poznatky ve paragrafu o běhu uličkou. "Během výměny prutů přehodíme přes odsouzeného kabát..." nebo "Pokud
už nemůže snést zbytek trestu, necháme ho lékařsky ošetřit a zbytek mu může být vyplacen, až se uzdraví..." Země zaslíbená zřejmě
měla podstatné trhliny, protože dalším leitmotivem jsou dezerce.
Nicméně Karel zřejmě jako jeden z prvních vojevůdců v Rakousku
pochopil, že "pluk je tak silný, jak inteligentní a vzdělaný je jeho důstojnický sbor", a navrhuje dát při povyšování přednost věkově i služebně
mladším důstojníkům, pokud se jeví jako schopní, což bez výhrad platí dodnes. Vybrané části řádu budou postupně zveřejňovány v sekci
Historie - Výzbroj a výstroj.
Arcivévoda nezanedbával ani ostatní druhy vojska. Taktéž v letech 1806 a 1807 vznikly výcvikové řády (Abrichtungs- a Exercier-Reglement)
pro kavalerii, včetně 46 vyobrazení. Údajně existují i řády pro dělostřelectvo. Ve Vídni se prostě psalo a psalo a psalo...
Vojenský almanach pro rok 1801
(autorem není Karel)
Zkratky
Řadové pluky (Vyzkoušejte se)
Stav granátnických batalionů na konci roku 1800
C.k. dvorní válečná rada
Velící generálové
Obrázky - půvabné
